Úvodní stránka. 
Česky In english
Přihlásit se přes: Facebook

Dvě tváře mistrů

titulní obrázek

27.11.2019 od Zdenka Kölblová, 177x přečteno

osmé kolo BALLH

Tolik jsme se těšili. První sobotní zápas měl mít skutečný mistrovský punc. AC Autosklo jsou aktuální obhájci titulu a Toyota ještě nedávno také vyhrávala ligu celkem pravidelně. 0čekávání byla naplněna, první třetina byla úžasná.
Viděli jsme parádní hru, oba týmy se opírají o rozvážné a zkušené hokejisty a tedy o pěkné akce nebyla nouze. Hrálo se ve svižném tempu nahoru dolů a oba gólmani předváděli super zákroky, obrany makaly na plný plyn. Padlo celkem pět branek a opravdu bylo na co koukat.
Jenže pak se něco stalo a současní i minulí mistři ukázali druhou tvář. Náš sport sice není kratochvíle pro slečinky, ale když se z řad diváků po čase ozvalo: „Začněte už k...a hrát hokej!“, bylo jasné, že je něco už docela špatně.
Velitel naší skupiny podpůrného ligového personálu mi laskavě připomněl rčení „mluviti stříbro,...“, takže dál už pomlčím. Snad jen ještě popřejme Petrovi Veselému co nejsnadnější a nejrychlejší uzdravení.

 

A teď z veselejšího soudku. V druhém sobotním zápase se střetli Crocodiles a JB Stavební. JBS už minulý týden ukázala, že se u nich časy mění, jejich mládím občerstvený tým zkušenou Toyotu docela potrápil. Takže jsme byli zvědaví, jak si povedou nyní.
A skutečně, byli jsme svědky zajímavého a poměrně vyrovnaného utkání. JBS do něj vlítla po hlavě a zejména v první třetině se Michael Gulda v brance Krokodýlů docela zapotil. Už dávno neplatí, že na utkání s JBS se musí gólmani hlavně teple obléct, aby na ledě nezmrzli, dlouholetý outsider začíná pomalu vystrkovat růžky.
Krokodýlům patřila naopak druhá polovina zápasu, ve kterém nakonec zvítězili 4:2 a připsali si tak po delší době plné tři body. Střelecky se prosadili kapitán Libor Grabec a Tomáš Krajdl, oba po dvou brankách. Za JBS pak skórovali Jan Tobiáš a Jiří Veselý.

 


HC Žideničtí Raubíři v nových dresech

Hokejovou chuťovku nabídla tentokrát neděle v podobě nejvyrovnanějšího zápasu víkendu, ačkoliv dle skóre to tak nevypadá. Ivančičtí zvítězili nad Židenicemi sice s větším rozdílem 6:2, ale tak znatelnou převahu hosté neměli. Židenice letos také procházejí proměnou, nový název, nové dresy a jak se zdá i nová chuť do hokeje. Jenže tentokrát nebyl židenickým srdcařům jejich zápal nic platný, ačkoliv si vytvořili hromadu krásných šancí, ivančický brankář Honza Nohel se ukázal být téměř nepřekonatelnou překážkou.
Raubíři v i na střely velmi vyrovnaném zápase nakonec skórovali jen dvakrát ke konci zápasu, branky byly připsány Zdeňkovi Jirovskému a Michalu Ješkovi. Za Ivančice se trefili Pavel Pokorný, Karel Brunclík, Lukáš Černý, Patrik Šimíček a Pavel Šeiner.

 

Mívali jsme tady dřív docela hezký zvyk rozhovorů v článcích, mnozí z vás si jistě vzpomenou, byl to takový bonus navíc a oslovené hráče jejich role ve většině případů bavila. Takže abychom trochu zpestřili poměrně jednotvárné čtení o tom, kdo se trefil a kdo koho vychytal, rozhodli jsme se tradici oprášit. Po delším uvažování jsme se protentokrát rozhodli dát prostor těm z vašich řad, na nichž to všechno leží a běží – gólmanům.

Jako prvního jsme oslovili borce, kterého všichni znáte, zřejmě jen málokdo z vás s ním někdy neseděl v kabině ať už na zápasech nebo na trénincích. V letošní sezóně je zapsaný na soupiskách deseti týmů, aktivně chytá tři brněnské amatérské ligy, v OBL se na led zatím ještě nedostal, dle svých vlastních slov zřejmě proto, že má ještě rezervy ve výkonech. Jeho domovským týmem jsou HC Kings z BHHL, ale neváhá zaskočit kamkoliv, kde je zrovna potřeba – Honza Nohel.
Ještě doplním, že je čistokrevný Brňák ročníku 1979 a pracuje ve firmě Top4sport, což je distributor sportovního zboží. A už se můžeme pustit do povídání.

 


BHHL 2013/14 2. místo pro HC Kings

 

Jsi hodně oblíbený hostující brankář, máš zápisy celkem v deseti týmech skoro ve všech brněnských amatérských soutěžích. Jak bys je srovnal, která z nich se ti nejvíce líbí a jestli je možné prozradit i který ze "svých" týmů máš nejraději?
Jan Nohel: „Jsem rád za možnost jít si zahrát kdykoli mi to čas dovolí. Protože u brankářů není problém, když nastupují za více týmů, rád využívám nabídky, které přijdou. Mám rád rychlý hokej, kde jsem v zápřahu celý zápas, proto jsem rád, že můžu pravidelně chytat BALLH a BHL. Tam jsou teď moje preference jasné. Samozřejmě jdu rád za Kings i v BHHL, je to ale ve srovnání s uvedenými dvěma o něco pomalejší, trochu jiný hokej. "Mé" týmy mám samozřejmě rád všechny, jsou to vlastně 4 party. Kings, jako mužstvo, ve kterém jsem od začátku, ve kterém jsem poprvé okusil "soutěžní" hokej a začal se chytání více věnovat, abych nebyl jen do počtu. Pak jednoznačně Crocodiles, kteří mi dali šanci zahrát si BALLH a nebýt neskutečných kvalit a stálého zdraví jedničky, byl bych určitě pravidelně v jejich brankovišti. Velmi personálně propojené jsou týmy Bizonů a Ivančic, snad všichni bývalí hokejisti, mají to se mnou někdy těžký, ale jsem rád, že to jsou schopní vydržet. A nakonec musím zmínit Cyclony, tam většinou nejde zápasová norma pod 40 střel, takže pro mě i pro kluky zápasy na doraz fyzických sil.“
 

Jak dlouho se věnuješ chytání a co tě k tomu dovedlo? Figurují v tvém životě ještě další sporty?
J.N.: „Od malička jsem hrál fotbal, bavily mě všechny sporty, nakonec jsem vystudoval fakultu sportovních studií, tak jsem si snad všechny i vyzkoušel. Do hokejové branky jsem se poprvé postavil právě na vysoké škole. Na první hodině hokeje jsem utrousil něco o tom, jak se má brankář pohodově, když tam jen stojí. Bohužel to slyšel spolužák Petr Žůrek, který tehdy chytal myslím za Rosice a na další hodinu vzal svoji výstroj, oblékl mě do ní a dali jsme si základní golmanský trenink. Bylo to hrozný peklo, vyvedl mě samozřejmě z omylu a mě to začalo bavit. To jsem se ale na led dostal v půjčených věcech tak jednou za měsíc. Víceméně jsem pořádně začal až se vznikem Kings, což je cca 11let, kdy jsem si pořídil i první výstroj. Ve sportovním prostředí jsem díky práci stále, aktivně si kromě hokeje zajdu zahrát třeba badminton, nebo tenis.“
 

Kdo je tvým brankářským vzorem?
J.N.: „Tím, že jsem hokej začal hrát až jako dospělý, doba vzorů mě minula. Spíš jsem s obdivem sledoval některé kluky, se kterými jsem se potkal na ledě. Uvedu třeba Lukáše Čábelku, se kterým se potkáváme docela často. Ta ladnost na bruslích a přehled ve hře jsou pro mě už bohužel nedostižné. Z těch velkých jmen řeknu Marc Andre Fleury, Petr Mrázek.“
 

V neděli jsi obhajoval branku Ivančic a až do 44. minuty jsi držel čisté konto. Jaký je to pocit, přijít o "nulu" téměř v samém závěru utkání? Kolik jsi jich v dosavadní kariéře vychytal? Znamenají pro tebe něco výjimečného?
J.N.: „V neděli to byla pro mě snaha o reparát za zpackaný čtvrtek. Pár puků mě trefilo, kluci dali krásné góly a dva obdržené mi radost nezkazily. Celkově o nulách moc přehled nemám, pár jich bylo, ale u mě jednoznačně převyšuje výhra týmu. Říkám klukům, že musí dát víc gólů, než já pustím. A dokud to vychází, jsem spokojen.“
 

Co považuješ za svůj největší gólmanský úspěch?
J.N. „Za největší úspěch považuju to, že jsem se jako nehokejista a hobík dostal tam, že chodím pravidelně hrát s hokejisty a ti mě i sem tam pochválí. Např. loni o Vánocích jsem byl na ledě třeba s Martinem Havlátem, kterého jsem míval v týmu na playstationu. :-) “
 

Máš nějaký zápas na který nikdy nezapomeneš?
J.N.: „Jasně, to je i částečně odpověď na předchozí otázku. Pro nehokejistu vrchol. Díky kamarádům, kteří letos v létě pořádali akci Znojmo žije hokejem, jsem si zachytal předzápas legend znojemského a českého hokeje. V hale cca 4000 lidí, při nástupu mě vyhlásil Robert Záruba, hrál jsem v týmu s mistry světa a kluky, co mají odehráno x zápasů v hokejové extralize. Hokej v hale, kde bylo 30 stupňů byl neskutečně náročný a i když jsme prohráli, maximálně jsem si to užil. Říkal jsem si, jestli neskončit na vrcholu, ale pořád mě to baví. :-) “

Díky moc za zpověď, ať se ti daří :)