Úvodní stránka. 
Česky In english
Přihlásit se přes: Facebook

AHL Polička

Divize B      Divize C     
Divize A      Divize C     
Divize A      Divize B     
              

Zápas šestý – boj o třetí místo: CSKA – AHC Rebels 4:5

titulní obrázek

24.4.2008 od Zdenka Kölblová, 42x přečteno

S Rebelama jsme se už potkali v sobotu v základní skupině. Měli nám co vracet :) Nakonec nám chybělo dvacet sekund do samostatných nájezdů.

Zápas to byl pěkný a napínavý až do samého konce. Z počátku měli navrch Rebelové, první branku dali už ve čtvrté minutě. Druhou přidávali v patnácté. O minutu později sice nádherně odpověděl Ondra Fleishmann, nicméně ještě před koncem první půle jsme prohrávali už 1:3.

CSKA tentokrát zůstala stát pevně na nohou, možná že soupeři byli i trochu ukolébaní a my jsme se hlavně opravdu nechtěli vzdát. Po změně stran nejdříve snižoval Kuťas na 2:3 a za minutu vyrovnával Tonda. A začínalo se znovu od začátku a do konce zápasu bylo ještě patnáct minut. Oba týmy přidaly ještě jeden gól a za stavu 4:4 se vstupovalo do šestnácté minuty druhé půle. Soupeřův hráč byl vyloučen na 4 minuty a my jsme měli hrát až do konce přesilovku 5 na 4. Nemělo se tedy už nic stát.

Ale to by nebyla CSKA, aby si závěr jako obvykle nezkomplikovala :( Přišlo nešťastné vyloučení na naší straně, ještě nešťastnější vhazování v našem obraném pásmu a … Ani to nebyl moc pěkný gól, taková docela lehká střela, sice dobře umístěná pěkně nad beton, ale takové věci se normálně chytají. Dokonce jsem ten puk držela a chvíli jsem myslela, že ho mám v bezpečí. Pak jsem cítila, jak se mi kutálí po betonu (ono to cítit není, to spíš vnímáte nějakým šestým smyslem) a celou věčnost jsem si říkala „otoč se! otoč se!“. Kdybych to udělala, možná bych ten puk ještě zastavila, ale spíš asi ne. On přece jen měl ještě trochu rychlost a hlavně to nebyla celá věčnost, jak jsem před chvílí napsala, jen vteřina, ale v tu chvíli vám to prostě tak připadá. Bylo dvacet sekund do konce a nedalo se už nic dělat.

Mrzí mě to. Kdybych to chytla a my jsme udrželi skóre, tak ještě nebylo nic vyhráno, čekaly by nás samostatné nájezdy. Ještě mohla být sranda. A mohli jsme to prohrát tak jako tak. Ale stejně mě to mrzí. Nemůžu slíbit, že se to už nikdy nestane, prohrát špíl v posledních sekundách, ale přála bych CSKA i sobě, aby se to stávalo co nejméně.

Ještě přidám perličku na závěr. Stalo se to asi ve třech čtvrtinách zápasu, kdy jsem po lehčím útoku bezpečně přikryla puk lapačkou a rozhodčí odpískal vhazování u nás. Neumím puk z ledu rukavicí zvednout, takže rozhodčí si ho musel podat sám. Když byl ten půl metr ode mě, podíval se na mě a vytřeštil oči a na chvilku nebyl schopný ničeho. Pobaveně jsem se ušklíbla. Zvedl ten puk, odjel k tomu druhému rozhodčímu, který byl už nachystaný na vhazování a docela zřetelně jsem slyšela, jak mu říká: „Ty vole, to je ženská!“ A druhý klidně odpověděl: „Já vím.“ V takových chvílích (a stávají se často :)) je mi na ledě fakt do smíchu :).