Úvodní stránka. 
Česky In english
Přihlásit se přes: Facebook

AHL Studénka

Divize B      Divize C     
Divize A      Divize C     
Divize A      Divize B     
              

Hokejové princezny? Ani omylem!

titulní obrázek

8.3.2008 od Zdenka Kölblová, 70x přečteno

Skoro dva a půl roku hraju hokej. Začínala jsem naprostou náhodou mezi chlapama a díky ještě větší náhodě jsem dnes zapsané na soupisce brněnského ženského týmu. Zážitek z minulého týdne právě s tímto týmem mě inspiroval k napsání následujících řádků.

Když jsem se v listopadu 2005 poprvé postavila do branky, netušila jsem, co to pro mě bude znamenat. Procházela jsem tenkrát obdobím velkých změn a rozhodnutí a něco jako hokej jsem potřebovala. Byla to láska na první pohled, ledový svět mě naprosto uchvátil. Z koníčku se stala posedlost a později závislost :) Začínala jsem jedním hokejem týdně, záhy se k němu přidal druhý a další. Do roka jsem měla vlastní výstroj a začala jsem chodit na ledy opravdu intenzivně. Gólmanů v Brně je dost málo, tak to nebyl problém. Dnes si neumím představit více než pár dní bez hokeje, pořád mě to neskutečně baví a naplňuje mě chytání samotné i všechno, co s tím souvisí. To všechno by snad bylo relativně v pořádku, až na jednu maličkost – ta branka, která mě před dvěma a půl rokem lapila do svojí sítě byla chlapská.

Začala jsem chytat mužský hokej a na ten holčičí jsem vůbec nemyslela. Ve své počáteční naivitě jsem v tom neviděla problém. Měla jsem sice obavy (naprosto neopodstatněné :)) z věcí, které se ukázaly být úplně v pořádku a naopak jsem se nebála věcí, kterých jsem se bát měla :) Ale kolegové mě přijali většinou dobře, za celé dva roky jsem narazila na velmi málo případů toho, že by mi někdo vyloženě dal najevo, že mezi chlapy nepatřím. Existují lidé, kteří mi volají kvůli chytání a vím, že jsem už jejich poslední možnost, nesehnali žádného jiného gólmana a zbyla jsem jen já – nevadí mi to, zvykla jsem si a srovnala se s tím (po čase :)) a většinou na takové ledy chodím, zkusit si trochu víc opravdový hokej. Na druhou stranu existují lidé, u kterých jsem na prvním místě v seznamu a na takové ledy taky chodím, protože vím, že mě tam mají rádi. Na chlapském hokeji se cítím dobře. Tečka.

Když jsem s chytáním začínala, narazila jsem na spoustu zvláštních reakcí svého okolí. Některé veselé, několik málo naprosto odmítavých, ale spíše zvědavé a udivené. Ve většině případů se ty první otázky týkaly šatny. Vlastně asi ve všech případech :) A odpovídat na tyhle otázky nebylo vždy úplně jednoduché, například rodičům svých kamarádů, vlastní sestře, sedmdesátiletému kastelánovi jednoho jihomoravského hradu… Nakonec jsme si vždy víceméně úspěšně vysvětlili, že se po hokejích opravdu nekoná žádný grupáč ani nic tomu podobné.

Následující reakcí bylo: „Co blbneš, chlapi mají ránu, zabijou tě...“  Ve skutečnosti se mi až na pár modřin nikdy nic vážnějšího nestalo (až na jeden případ, který skončil čtyřmi stehy na bradě) a ty modřiny byly zaviněny špatnou výstrojí a mou vlastní nešikovností. Neberu tuhle věc na lehkou váhu, samozřejmě nejsem tak nezodpovědná a vím, že stát se může cokoliv a gólman, který jde na led bez respektu, je šílenec. Ale nebojím se, za prvé proto, že mě chlapi víc šetří (nestřílí takové rány, nehrajou tvrdě a nesekají mě a nepadají na mě a vůbec tak všelijak na mě dávají víc pozor :)), za druhé proto, že bývá pravidlem, že čím lepší hokej a tvrdší útok, tím dokonalejší a pečlivější obrana, a za třetí takových magorů, jejichž cílem je ustřelit gólmanovi hlavu naštěstí v Brně moc není.

Nakonec se dostaneme k nevyhnutelnému závěru, kteří moji posluchači také skoro vždycky vysloví – „Ale chlapi jsou sprosťáci a čuňata a hádají se a nadávají a perou na ledě…. To přece není nic pro holku.“ „ Ano mami, a taky plivou na zem, vykládají si oplzlý vtipy a baví se přede mnou o ženských způsobem, který by žádná ženská slyšet neměla.“ Ještě že nejsem z cukru.

Samozřejmě to bylo otázkou času. Ženský hokej existuje, v Brně je dokonce jeden z našich nejúspěšnějších týmů, letos skončí v celostátní lize do 3. místa a několik hráček patří do reprezentace ČR (včetně první gólmanky). Stát se členem tohoto týmu není vůbec nic složitého, nemají žádné výkonnostní výběrové řízení ani nic podobného - chceš hrát? Pořiď si výstroj, zaplať členský poplatek a hraj. Tedy, musíš samozřejmě být holka.

Já jsem na působení v ženském týmu opravdu moc nemyslela. Gólmanky v Brně jsou dostatečně dobré, chytání ligy pro mě nepřipadalo v úvahu a v mém věku už sny o olympijských hrách zůstávají navždy sny :) Nicméně náhoda nás svedla dohromady s trenérkou a párkrát jsem s holkama na tréninku přeci jen byla. Zajímavá zkušenost. V letošní sezóně se situace změnila, v Brně zůstala jen jedna brankářka a já jsem se díky tomu stala platnou členkou ženského hokejového týmu HC Bulldogs. A dostalo se mi velmi neobvyklé možnosti srovnat oba dva hokejové světy – ženský a mužský. Pravda, že ten mužský znám z úrovně amatérských lig a ten ženský z té nejvyšší úrovně, ale toto není pohled o kterém bych  chtěla mluvit.

Reakce mého okolí na vstup do ženského týmu byly víceméně pozitivní. Od všech kamarádů se opět jako první objevily dotazy na šatnu a sprchu (někteří se mě dokonce pokoušeli přesvědčit, ať si zahraju na Krytena *). A pak na to, jaké to tedy vlastně je. No, tedy… :)

Hráčky ženského týmu jsou vesměs pohodové, příjemné slečny. Věk odhaduji cca od 13ti do 30ti let. Některé vlastně už nejsou slečny a dokonce tam občas v šatně přeběhne (nebo je tatínkem doneseno) nějaké dítě. Jsou veselé, vtipné, kamarádské. Musím přiznat, že mě docela překvapilo, že jako kolektiv vystupují výborně a není tam na první pohled patrná žádná nesnášenlivost a intrikářství, tak běžné v ženských kolektivech. Mají pěkný zvyk, pokud má některá narozeniny nebo dosáhne něčeho významného v hokeji (první zápas, první gól, první vyloučení) přinese na příští trénink něco – sladkost, zákusek apod. takže se často na trénincích hoduje. Jsou přímé a upřímné. Některé jsou velice šikovné, výborně bruslí a jejich střely si v přesnosti a tvrdosti v ničem nezadají s tím, na co jsem zvyklá z chlapských hokejů. Nejsou to prostě žádné slepice. Jsou bojovné a tvrdé. A dostáváme se k jádru věci.

Občas mě na tréninku docela překvapilo nějaké to ostřejší slovo, občasné bouchnutí hokejkou o mantinel či branku, ale co, to k hokeji asi patří (a chlapi to taky dělají). Občas mě víc překvapilo to, když jsem některou slyšela mluvit v šatně nebo ve sprše – jadrná mluva jak od dlaždiče, každé druhé slovo nadávka. Pak jsem si pomyslela, že dotyčná kolegyně si možná potřebovala ulevit, ventilovat něco pomocí ostřejších slov. No, taky to přece občas dělám, nemám pro nadávku daleko (a co víc, chlapi to přece občas takhle veřejně dělají taky). Sice mi tohle jaksi nesedělo do toho celkového obrázku, měly by to být přece představitelky něžného pohlaví a jednat a chovat se podle toho. Ale na druhou stranu, vybraly si nejtvrdší kolektivní sport na světě a nemohou to být ufňukané křehotinky, které se rozbrečí, když je štípne včela.

Minulý týden jsem měla možnost zúčastnit se jejich zápasu (jako druhá gólmanka jsem zůstala celou dobu na střídačce) a skutečně nevím, jestli toho zážitku mám litovat nebo ne.

Už samotný bojovný pokřik před zápasem mě přímo šokoval, titulovaly soupeřky výrazem, který by slušná žena vůbec neměla vypustit s úst (tohle už by chlapi neudělali). A co se dělo potom na ledě, o tom snad lépe mlčet. Byla jsem upozorněna na to, že naše soupeřky (tým HC Lasselsberger Plzeň) patří k nejtvrdším a nejproblémovějším týmům ligy, ale skutečnost mnohanásobně předčila moje očekávání.

Ženský hokej se hraje bezkontaktně a rozhodčí na to velice dbají, ale jakmile se rozhodčí nedívá… Zákeřnosti a fauly neměly mezí. Dokonce se jednu chvíli jedna z mých kolegyň doslova připlazila na střídačku v slzách a musel zasahovat lékař. A verbální vyjadřování hráček na adresu soupeřek (většinou tedy ze strany hráček Plzně na naši adresu) bylo tak příšerné, že jsem se styděla (a mravokárci minulého století se obraceli v hrobě). Nadávaly si rozličnými jmény označující příslušnice nejstaršího řemesla a vyhrožovaly si likvidací a smrtí a to s takovými výrazy v tvářích, že mě obcházela hrůza. Občas přemýšlím nad tím, jestli si muži myslí, že je fajn mít za přítelkyni či manželku ženu, která hraje hokej – rozumí mu, bude vše kolem hokeje tolerovat, dokonce se s nimi bude na hokej dívat v televizi a chodit na stadion. Ale k těm bytostem, co jsem viděla na ledě, bych se jako chlap nechtěla ani přiblížit.

Při závěrečném loučení se mi ani nechtělo na led potřást si s těmi bestiemi rukou. A to se mi nikdy mezi chlapama nestalo. Pravda, že tam také občas létají ostrá slova, místy dokonce pěsti, ale nakonec zvítězí hokej a hlavně pocit, že je všechno v pořádku a nezůstane trapná stydlivá emoce z něčeho opravdu ošklivého.

Ženský ledový svět se velmi liší od toho chlapského v mnoha ohledech, kromě některých pravidel mají oba málo společného. A kdybych měla říct, kde je mi líp - hurá zpátky mezi chlapy (z mého pohledu to ani v těch sprchách není žádná hitparáda, i když muži by se mnou teď jistě nesouhlasili :)).

* vysvětlení pro neznalé - Kryten je postava z bristkého sitcomu Červený trpaslík, inteligentní humanoidní robot. Spolu s dalšími členy své posádky se octnou ve vězení, kde je Kryten pro absenci penisu zařazen do ženského oddělení a chodí se se svými spoluvězeňkyněmi hromadně sprchovat. Scény ve sprchách natáčí na své digitální oči a poté je veřejně promítá mužským vězňům v kinosále.

 

Následuje aktualizovaná tabulka produktivity z 2.3.:

 

Jan Heiník (John) 10 6 4
Martin Kutek 9 4 5
Vladimír Mahdal (Olson) 8 6 2
Jan Linduška (Linda) 8 5 3
Schizo 8 3 5
Libor Grabec 7 7  
Adam Doležálek 7 4 3
Petr Tomíczek 7 4 3
Martin Kosík 7 4 3
Míra Partyka 7 2 5
Radek Smolka (Smoke) 6 5 1
Tomáš Krajdl 6 4 2
Peter Hudlík 6 3 3
Míra Přibyl 6 3 3
Antoník Žák 5 3 2
Martin Pešák (Golem) 4 4  
Tomáš Křesálek 4 2 2
Roman Matýšek 4 1 3
Maroš 3 3  
Aleš Mildorf 3 1 2
Filip Burjanek 3   3
Lukáš Pobořil (Tremp) 2 2  
Jiří Krajdl 2 1 1
Radek 1 1  
Ondra Fleischmann 1 1  
Roman P. 1   1
Zdeněk Šmíd 1   1

 

 

Komentáře

12.3.2008, 13:47 - Adam Doležálek

Zdenko, mela by jsi bejt spisovatelkou ;o)))) vyborny clanek, precteni me potesilo!! (a jestli strely nejsou dost tvrdy od nas tak trochu pritvrdim, co?) ;o))))

14.3.2008, 1:27 - Zdenka Kölblová

no, jestli mas v zasobe tvrdsi strely, tak muzes :))) spisovatelskou drahu si necham az prastim s hokejem :)