Někdy začátkem října, kdy měla liga za sebou prvních pár zahřívacích kol a všichni se pomalu dostávali do tempa a nováčci (včetně CSKA) se teprve rozkoukávali, jsem se na hale potkala s jedním hráčem MBL (kteří zatím zvládli převálcovat všechny týmy, na které do té doby narazili). Povídali jsme si o lize a tak kolem a sledovali přitom jeden ze zápasů CSKA (dostávali jsme tenkrát trochu na prdel). Na mou otázku jak to letos on vidí z pozice svého týmu odpověděl: „Nemáme tady soupeře.“ Jednalo se o jednoho z nejslušnějších a nejpohodovějších hráčů, které MBL má, a vůbec to nemyslel nijak špatně, spíš jako prostý fakt. Na konci první části ligy se situace změnila. MBL soupeře našlo :)

V uplynulých deseti zápasech jsme si vyzkoušeli snad skoro všechno, co se v hokeji zažít dá. Jednou jsme prohráli jednoznačně vyhraný zápas, podruhé jsme snadno zvítězili, jindy jsme zvítězili s obtížemi, dostkrát jsme až příliš lehce prohráli. Stalo se nám, že jsme špíl vzdali po několika gólech, taky jsme občas dostali slušný klepec, poznali jsme, jaké to je, když na poslední třetinu dojdou síly. Spolkli jsme párkrát hořkost z toho, když hru ovlivňuje rozhodčí pro nás nespravedlivě, mockrát jsme si zoufali nad levostí našich útočníků z neproměněných jasných šancí, chytali jsme se za hlavu a uklidňovali bušící srdíčka, když obránci nestačili a propadali a na gólmana se řítil soupeřův útok bez odporu. Taky jsme se samozřejmě nesčetněkrát radovali ze vstřelených branek, ale i z krásných souher celé pětky, když do posledního dechu bránili v přesilových situacích. Zažili jsme hádky na ledě, hádky na střídačce i v šatně. Pár hráčů si posedělo na trestné lavici. Dokonce to už několikrát vypadalo na scénu jako z NHL – rukavice na led a boxerský souboj. I přes veškerou snahu o bezkontaktní hru jsme mockrát pocítili, jak hokej bolí. I gólmani si vytrpěli svoje, věřte, vím o čem mluvím :) A učili jsme se, sehrávali, hledali tu nejlepší cestu, nejideálnější kombinaci hráčů, obránci bránili lépe hru od hry, útok se dařilo zakládat častěji, faulovat jsme si zvykli méně a lépe snášet bolest, zklamání z prohry a i tu hořkost nad nespravedlností, když pan pruhovaný nestačí.

Skoro to vypadá, že ty předchozí zápasy byly tréninkem na ten jedenáctý. Ale není tomu tak. Alespoň ne cíleně. Měli jsme štěstí, že nám „los“ určil MBL jako posledního soupeře. Kdybychom se s nimi potkali dřív, asi by to dopadlo jinak, pokud by se tak stalo hned v počátečních zápasech, určitě bychom se zařadili mezi všechny ostatní „převálcované“.  Měli jsme šanci zvyknout si, zklidnit se, vyrůst.

Co se týče opatření vedoucích k úspěchu, neměli jsme moc možností. Rozhodčí se podplatit nedají (i když v případě tohoto zápasu to vypadalo, že ho podplatil někdo zvenčí, aby předvedl výkon, který by ho delegoval zpět na turnaje přípravky). Ani Petr Pospíšilík, gólman MBL, se nedal zmást, když omylem zabloudil do naší šatny hledající svou a my jsme ho přesvědčovali, ať jde domů, že dnes nechytá :)(dovolím si využít této příležitosti k soukromému pozdravu jednoho z nejlepších gólmanů, který v BHHL působí – pokud se, Petře, k tomuto článku někdy dostaneš, ráda bych ti řekla, že nad na některé tvé akce zůstávají nejedny nejen gólmanské oči zírat s otevřenou pusou a jestli bubnuješ stejně dobře jako chytáš, tak lituju tvoje sousedy :)).

Dobře, teď už vážně. Nasadili jsme to nejlepší, co jsme měli, to je pravda. Povolali jsme brankářskou „trojku“, Vláďu Schreinera, záložníka „kdyby bylo nejhůř“ – mělo být nejhůř :). Nechali jsme doma všechny hráče, kteří by nebyli ve své kůži. Postavili jsme nejsehranější odzkoušenou sestavu a bohužel i díky marodce jsme se zastavili na dvanácti lidech. Ale neměli jsme jinou možnost, tohle jsme udělat museli. Strategie také vyhrává zápasy. A proti takovému kalibru, jakým byli soupeřovi hráči působící aktivně v KP ani nešlo jinak.

Ještě si vzpomínám na jedno opatření – na nedělním tréninku jsem všem doporučila, ať se na špíl dobře vyspí. :) A přijdeme s úsměvem, to jsem si říkala už jen v duchu. Já jsem tak rozhodně nedošla. Hráči naštěstí většinou ano, gólman dokonce vysmátý, v kabině se žertovalo… Tak to asi má být. A pak jsme na ně (ne)vlítli.

Zápas to byl těžký od prvního písknutí do posledního vítězného řevu. Nejdřív to vypadalo dost jednoznačně. První gól jsme inkasovali po nešťastné teči ještě v první třetině. Další dva ve druhé ve sledu dvou minut. A v okamžiku, kdy jsme prohrávali 3:0 už snad ani nikdo nedoufal. To byla za námi první půlka zápasu, čas, kdy obvykle už sami sebe vidíme na pozápasovém pivě. CSKA se ale nedala, přece jen jsme něco už měli za sebou a něco jsme cítili – že je chceme dostat. Tentokrát jsme to nevzdali a nezoufali. Všichni se zapřeli a hráli dál. Za stavu 3:1 po nádherném zachraňujícím gólu Martina tři minuty před koncem druhé třetiny to šlo hned o moc lépe. Ve třetí třetině jsme jim už nedali šanci a přehrávali jsme nejlepší tým v lize bez pardonu. Branka Davida na 3:2 byla nejvyprošenějším a nejvydřenějším darem z hokejových nebes :) A pořád se bojovalo, nic nebylo dohráno a nic nebylo ztraceno. Závěr zápasu divákům mohl připomenout tvrdé bitvy z nejvyšších soutěží. Oba týmy si postupně vzaly oddechový čas. MBL hrálo v omezené sestavě na tři obránce skoro celou poslední třetinu, my jsme se rovněž strategicky stáhli na dvě pětky. Náš kapitán zkušeně dirigoval celý závěr. V poslední minutě jsme odvolali gólmana a v přečíslení šesti hráčů v poli se nám po několikasekundovém nepřerušeném tlaku podařilo překonat Petra Pospíšilíka vyrovnávacím třetím gólem, opět Martin. Když rozhodčí ukázal nataženou pravicí směrem k soupeřově bráně, zbývalo osmnáct sekund do konce oficiální hrací doby. Bylo to neskutečné, emoce na střídačce se nedaly popsat. Přesto na poslední střídání nastoupili ti nejlepší, MBL je známé svou hrou na rychlé breaky. A osmnáct sekund je někdy až dost. Myslím, že jsem rozhodně nebyla sama, komu se honilo hlavou přání, aby se proboha nic nestalo :) Nestalo! Stav 3:3. Jedeme dál.

Pak došlo na samostatné nájezdy. Vláďa to možná ani nevěděl, že budou následovat pokud zápas skočí remízou. Ale vyrovnal se s tím správně gólmansky – s nasazením a hrdě zvednutou hlavou. Kapitán Libor jel losovat a měli jsme být první chytající. Vláďa stál správně, bruslil správně, hokejka tam, kde má být… prostě první dal. Jásali jsme. Libor určil tři hráče na nájezdy. Sebe (naprosto oprávněně, uspěl jako jediný při stříleních v zápase s Kometou Fans), Martina a Davida. Libor šel a střídačka bouřila. I my, co jsme byli v civilu, drželi v rukách náhradní hokejky a mlátili o mantinel, nemluvě o hráčích. Libor dal, krásně, ukázkově, výsostně! Kapitán CSKA :) Vedli jsme 1:0. Druhý pokus soupeře Vláďa zlikvidoval perfektním vybruslením a puk skončil neškodně na boční síti branky zvenku. Jako druhý náš střílející hráč jel Martin. Střídačka vyklepávala rytmus hokejkami jako jeden muž. Nebylo slyšet vlastního slova, natož srdíčka. Hladina adrenalinu na záchranku! :) Všichni jsme mu přáli k svátku třetí gól a nejen jemu a nejen všem Martinům v týmu. Smůlečka pro nás, skvělý zákrok od gólmana MBL.

Technická vsuvka (ještě než si přečtete jak to dopadlo, což samozřejmě všichni víte): oba gólmani si při střídání v brankách přáli štěstí plácnutím hokejkou nebo o lapačku (možná si toho někdo v té vřavě všiml :)).Chtěla bych to trochu objasnit, než bude někdo křičet, že brankáři jsou domluvení mezi sebou :) Děláme to tak, my v brance, běžně, i když jsme soupeři. Jsme brankáři a držíme vždycky při sobě (perou se navzájem jen ti v NHL :)). Při samostatných nájezdech jsme sami, už to není o hře, je to jen o nás. Samozřejmě chceme ty nájezdy chytit a chceme, aby ten druhý pustil. Ale my se navzájem povzbuzujeme – vydrž! Kdyby za námi stál tým a nebo alespoň kapitán, plácneme jeho :) Nestojí. Jsme jen my a někdo, kdokoliv, kdo proti nám vyjede a chce nám dát gól. Povzbuzujeme se navzájem s kolegou k tomu, abychom to ustáli se ctí tak nejvíc, jak jsme schopní. A o tom to plácání je:)

Poslední pokus MBL Vláďa hravě vyrazil ramenem. Pak jen vyjel trochu z branky a vyhodil ruce nadšeně do vzduchu a jásal. Hráči se na něj sesypali jako na Haška v Naganu. Štěstí, že pod tou tenkou slupkou ledu je beton a pak zem :) Uhráli jsme nepředstavitelné. Vítězství nad neporazitelným MBL.

Nebyli jsme lepší než oni, zápas byl vyrovnaný, jak na šance, tak na aktivitu útoku a zásahy gólmanů. CSKA vyhrála díky vůli vyhrát a ukázala MBL jak se bojuje do konce! Soupeři viděli, jaké to je, když tým hraje zápas o život. Looser z devátého místa tabulky proti nejlepšímu. Tak se vítězí srdcem :)

CSKA předvedla zatím nejlepší výkon v lize. Hráči hráli obětavě, obranné akce byly skoro :) bez chyby, útočníci sladění skoro :) jako jeden muž. Gólman podržel tým v nejtěžších situacích a branka byla nejlépe hájená za všechny předchozí zápasy (Vláďo, ne, aby ti to stouplo do hlavy, hráči tě sice milují, ale to ještě skoro:) nic neznamená :). Pro diváky a fanoušky a civil a rolbaře :) a tak dál to byl nezapomenutelný zážitek a pokud jste to neviděli, litujte. Tohle bylo opravdu NĚCO!

Před časem jsem v si dovolila v smskách při pozvánce na nedělní hokej pochválit tým za předvedený výkon. Dostalo se mi pokárání od jednoho z nejdůležitějších představitelů CSKA, že prý se to nemá, chválit za dobrou hru, že to hráčům stoupne moc do hlavy, že je strategicky lepší to a to a tak dál… Jistě máš, trenére :), pravdu, ale stejně si to neodpustím (ani tentokrát a myslím, že asi ani příště :) i když asi schytám na ranním bruslení dvojitou dávku, pokud tam tedy ovšem někdy dojdu :)). Chlapi, děkujem!

Článek vychází bohužel se zpožděním (je mi to líto, ale reálný čas se obelstít nedá a spát se taky někdy musí a bohužel i pracovat a další věci :(). MBL už našlo i jiné soupeře, ještě před prohrou s námi remízovali s Kometa Fans a tento týden opět získali jen jeden bod ze zápasu se Sputnikem. Jsem ráda, že liga není tak jednoznačná, jak to zpočátku vypadalo a jak si někteří mysleli. Bude to boj a hlavně zábava až do konce.

Dnes večer má CSKA před sebou už další zápas, začíná druhé kolo ligy a my si zopakujeme všechno ještě jednou. Čekají nás Kings, nováčci jako my. Také už jsou rozehraní a jinde než před třemi měsíci. Všichni jsou už někde jinde. A každý ten zápas bude těžký, i ty lehce vyhrané. Doufám, že nezapomeneme na nic z toho, co jsme se naučili a přidáme další zkušenosti. Je jasné, že to nebude bez chyby a ne bez jedné. Ale dokázali jsme, že na to máme, zahrát dobrý zápas, zvrátit nemožné a dostat ze sebe maximum (to se mi to z lavičky píše, že:)). Moc nám přeju postup do play off, ačkoliv se teď nacházíme na hranici dělící čáry. Každopádně jsem ráda, že se CSKA podařilo z toho otřesného soustředění vystřízlivět do desátého zápasu a pokud neudělám stejnou chybu a nevezmu tým na podobnou akci hned v příštích týdnech, tak snad i něco uhrajeme :)))))))