Úvodní stránka. 
Česky In english
Přihlásit se přes: Facebook

Brněnská amaterská liga ledního hokeje

Divize B      Divize C     
Divize A      Divize C     
Divize A      Divize B     
              

Večer plný překvapení

titulní obrázek

6.5.2008 od Zdenka Kölblová, 50x přečteno

„Můj milý deníčku, dneska jsem dal dva góly a tři asistence a ta ošklivá čarodějnice mi to nechce započítat do žádné tabulky, že prý výjimečný trénink, nebo co, abych snad nebyl za chvíli první…“

Je jedním ze dvou členů CSKA, kteří se vůbec nikdy neobtěžují s psaním potvrzovacích smsek (tím druhým je gólman). Ví, že je natolik výjimečný, že mu vždycky zavolám, když chci vědět, jestli tedy fakt dojde (a donese ty piva). Už jsem se na něj těšila od chvíle, kdy jsem ho v tom telefonu slyšela: „Ahóóóój, tady Pííííítr. Zrovna jsem ti chtěl volat…“ (fakt nevím, proč to říká úplně pokaždé :)). Chystala jsem si na něj několik žertovných poznámek, udělat trochu legraci, jako obvykle… Nicméně jsem se nedostala pořádně ke slovu. Ten mi dal! Prý kde mám počítadlo? A kde mám papíry a tužky na zapisování kanadských bodů? A jak je možné, že dneska nic nebude? Když on je v takové hvězdné formě! A co si to vymýšlím? A co…?

To byl kartáč! To bylo překvápko :)

Ale pěkně popořadě. V neděli 4.5. absolovovala CSKA po dlouhé době jeden ze svých obyčejných tréninkových ledů. Ani pořádně nevím, proč jsem se rozhodla ten hokej uspořádat, tak, uprostřed dlouhé pauzy, snad se mi po některých lidech opravdu stýskalo a nebo jsem si říkala, aby se snad vám nestýskalo po hokeji. A byl to celkem vhodný termín, i když po turnaji a úplně náhodou byl v televizi výborný hokej. Sice byly trochu problémy s účastí, poslední lidi jsem sháněla ještě v neděli odpoledne, ale nakonec to dopadlo dobře, dvacet hráčů potvrdilo.

V sobotu večer jsem se zatoulala na narozeninový večírek jednoho ze svých hokejových kamarádů, který vede amatérský ligový tým už pár let a chvíli jsme si o tom povídali. Měl pro mě jako obvykle spoustu důležitých rad (většinou nic, co bych už sama nevěděla) a prokládal je vlastními zkušenostmi (většinou negativními). Narazili jsme i na to, že máme v neděli večer hokej, zrovna v době zápasu Česka s Ruskem na MS. Smál se mi, jak můžu být tak naivní a myslet si, že tam někdo přijde. Řekla jsem mu, že se nebojím, že CSKA je v pohodě. Kdybych tvrdila, že jsem se nebála, kecala bych. Když skončil předchozí led tomu našemu, kde jsem chytala, a šla jsem se podívat do šatny, byla ve mně malá dušička. Zbytečně. Příjemné překvapení. Díky chlapi. Ze všech ohlášených hráčů nedošel jen jediný (Adam, což není překvapení :)).

Sestavy byly celkem rovnoměrné, slabší i silnější hráči na obou stranách, červení měli o dost lepšího gólmana. Bílá skvadra překvapivě vyhrála 9:5. Podle názoru několika hráčů, se kterýma jsem se stihla od té doby potkat, to byl pěkný a hravý hokej, místy proložený i koukatelnými akcemi a zákroky. Příjemně mě překvapilo, jak opět někteří naši kolegové za turnaj „vyrostli“. Naopak velice nepříjemně mě překvapilo, když jeden z mých obránců chtěl znovu vyzkoušet, co se stane, když nahraje do útoku přes hřiště (myslím, že to bylo dost slyšet :(). Takže znovu a naposledy. Nedělejte to. Jsem na to značně alergická. A to, že to dělají hokejisti v televizi není žádný argument, který by na mě platil. Až budete v televizi, klidně si to dělejte taky, na ledě s CSKA ne. :)

V tom turnajovém šrumci a všech věcech, které se staly za poslední dobu, jsem úplně zapomněla na to počítadlo a tužky. Ani jsem to neměla v úmyslu nijak moc řešit. Brala jsem ten trénink jako příjemné zpestření dlouhé pauzy, před tím, než začneme zase pěkně trénovat v červnu a vyhlásíme novou soutěž v kanadském bodování. Slízla jsem si to znovu a ještě několikrát, Hudlík byl k nezastavení, neustále se dožadoval zapsání svých bodů, kdyby to uměl, tak si tu tužku snad vyčaruje. A kdybych nenašla vhodnější téma, tak bych to poslouchala i celou cestu domů. Promiň, zlato, už se to nestane :)

Po špíle jsme si šli chvíli posedět nahoru do baru. Přišla jsem pozdě, většina lidí už byla na odchodu, ty manažerské povinnosti zaberou dost času (mimochodem v mé šatně tekla teplá voda, doufám, že to někoho z vás nerozzuří :)). Hudlík na mě čekal, padla na něj tentokrát baba a vezl mě domů. Měl radost, že přišel nový člověk, který ještě neslyšel jeho chvalozpěvy na vlastní předvedený výkon a nedočkavě mě vyhlížel. Vzala jsem si u baru birrela (ono se to pivo v poslední době na hale nedá moc pít) a šla jsem si sednout. Jak jsem se blížila ke stolu a Hudlík zahlédl v mé ruce stejnou láhev, která stála i před ním, zděsil se. Velmi. Místo toho, jak byl úžasný na ledě z něj vypadlo: „Co to piješ? Co to je? … Počkat. Já jsem chtěl nealkoholické? Co to mám? … Já musím řídit. Co to je…?“ Překvápko! :) Ale trvalo mi chvíli, než jsem ho opravdu přesvědčila, že je všechno v pořádku.

Ani cesta domů se neobešla bez šoků. Hudlík je výborný řidič. (to je snad poprvé, co myslím slova chvály vůči němu upřímně). Kdyby hrál hokej tak dobře, jak umí řídit, zvládl by celému CSKA velet, koučovat i managerovat a kde bychom byli? :) Poslouchali jsme nějaké rádio a aby řeč nestála, tak jsem se ho zeptala, proč neposlouchá vlastní tvorbu. Nejsem si do teď jistá, jestli to byla dobrá otázka. Hbitě vytáhl cdčko a že mi pustí svůj poslední hit. Na hudbu jednoho z velkých hitů Justina Timberlaka si střihl duet se svým kámošem Leošem a jmenovalo se to „Zmetek“. Nejsem tak moc hudebně  ani jinak vzdělaná, abych si dovolila kriticky tu věc hodnotit. A vlastními silami to nedokážu. Ještě jsem se z toho nevzpamatovala. A předělaný refrén mi pořád zní v hlavě :) Nicméně doufám, že se Mistr v nejbližší době uvolí a představí své dílo celému týmu, abyste to snad všechno dodatečně dostatečně pochopili (ačkoliv jsem si jistá, že většina z vás to chápe dobře) :). No co, alespoň že se pořád něco děje. A možná příště půjdu domů pěšky :).