Tajná zbraň v první linii
1.4.2008 od Zdenka Kölblová, 46x přečteno
Znáte to určitě všichni, třeba z karet. Žolík sám o sobě je pěkně namalovaný panáček, ale svou výjimečnou silou (nahradit jakoukoliv jinou kartu ve hře) dokáže v listu zvrátit i prohranou partii. V jiné hře je to třeba opět krásně namalovaný Pagát, nejnižší karta, ovšem správně vynesená a třeba i dobře zahlášená (počítá se za pět bodů a pokud se hraje na poslední zdvih, může v kombinaci s dalšími hláškami hru několikrát znásobit) dokáže zázraky, obyčejnou hru pozdvihuje na královskou.
Vzpomínám si na jinou hru, kterou jsme hrávali na kolejích po nocích v době, kdy ještě neexistoval internet a už fakt nebylo do čeho píchnout. Hrálo se na bojovníky a hrdiny, všichni uměli dobře šermovat, čarovat a případně alespoň mluvit se zvířaty a střílet z luku. Byla tam jedna postava, naprosto nenápadná a obyčejná, která nedokázala ani zvednout bojovníkův meč, ale jejíž zvláštní schopnosti byly „tichý pohyb“, „schování se ve stínu“ a „probodnutí ze zálohy“. Když ona postava použila svoje speciální schopnosti dobře, jejich účinek byl pro oběť bez výjimky smrtící (nedalo se žádným způsobem házet na obranuJ).
Tak se rozhlédněme kolem sebe, máme mezi sebou výborné bruslaře, střelce krásných gólů, nepřekonatelné obránce a i všechny ostatní, kteří tvoří podporu týmu na možných i nemožných pozicích. A máme mezi sebou výjimečnou bytost, nenápadnou, která je na ledě všude a nikde, ale má úžasný šarm a neopotřebitelný optimismus, která rozjásává davy (v pražské Lucerně) a dokáže svými nadpřirozenými schopnostmi proniknout nepozorovaně až do týlu nepřítele a zasadit smrtící rány (pokud neselže hokejka). Prohání se (trochu nešikovně řečeno, protože rychlost je v tomto případě irelevantní) mezi námi v bílém dresu s číslem
Sezóna letos pomalu končí a všichni to asi vnímáme trochu jinak (pro CSKA nekončí, zapomeňte :)). Pro mě představuje toto období trochu loučení s týmama, kterým chodívám celou zimu chytat a trochu i večírkování s nimi. Trochu popijeme, vzpomínáme, bilancujeme a plánujeme příští sezónu, jak to bude a co a jak dál. Byla jsem na jednom takovém lehkém rozlučkovém večírku s (nejmenovaným) týmem, který hraje (nejmenovanou) amatérskou ligu v Brně a v rámci toho bilancování jsme mluvili o hráčích a já jsem vyprávěla o CSKA a o našem hrdinovi. Na základě mého vyprávění se rozhodli, že ho chcou. Že někoho tak výjimečného a úžasného potřebují a dají za něj cokoliv. Řekla jsem, že ne. Že je náš. A že ho nedáme za žádnou cenu. A jsem ráda, že je náš, i když to tak mnohdy nevypadá, že bych byla tolik ráda :).
Peter Hudlík krásně skóroval v minulém přáteláku s kuřimskýma kanárkama (CSKA prohrálo 5:7 a ten gól od něj mě ve snech pronásleduje dodneška a asi ještě i dlouho bude) a při posledním tréninku přidal nádhernou branku do sítě modrého týmu (který by samozřejmě raději kdykoliv prohrál, ale Hudlík nesmí dát gól).
Drž se, broučku, přeju ti soustu dalších gólů (doufám že ne do mojí branky) a nezlob se, že si z tebe občas vystřelím :).
Následuje aktualizovaná tabulka produktivity po 30.3.
Body | Góly | Asist | |
Libor Grabec | 12 | 11 | 1 |
Tomáš Krajdl | 12 | 8 | 4 |
Martin Kutek | 12 | 7 | 5 |
Jan Heiník (John) | 12 | 6 | 6 |
Adam Doležálek | 11 | 8 | 3 |
Tomáš Křesálek | 11 | 5 | 6 |
Vladimír Mahdal (Olson) | 10 | 7 | 3 |
Jan Linduška (Linda) | 8 | 5 | 3 |
Antoník Žák | 8 | 5 | 3 |
Míra Partyka | 8 | 3 | 5 |
Schizo | 8 | 3 | 5 |
Petr Tomíczek | 7 | 4 | 3 |
Martin Kosík | 7 | 4 | 3 |
Peter Hudlík | 7 | 4 | 3 |
Míra Přibyl | 7 | 4 | 3 |
Radek Smolka (Smoke) | 6 | 5 | 1 |
Jiří Krajdl | 6 | 2 | 4 |
Martin Pešák (Golem) | 5 | 5 | |
David Brázda | 4 | 1 | 3 |
Roman Matýšek | 4 | 1 | 3 |
Maroš | 3 | 3 | |
Aleš Mildorf | 3 | 1 | 2 |
Filip Burjanek | 3 | 3 | |
Lukáš Pobořil (Tremp) | 2 | 2 | |
Radek | 1 | 1 | |
Ondra Fleischmann | 1 | 1 | |
Roman P. | 1 | 1 | |
Zdeněk Šmíd | 1 | 1 |
P.S.: ještě využiju prostoru a vysvětlím, proč není článek o přáteláku s HC BULLS. Vlastně vysvětlení nemám, vymlouvat se nebudu a omlouvat nemám za co. Řeknu to napřímo, nechtělo se mi a nešlo to. Pokoušela jsem se něco napsat, ale ve všech pokusech emoce převládly nad objektivitou (neříkám, že jindy nepřevládají, ale toto byly nepublikovatlené emoce). Tak jsem raději od článku upustila. Možná to bude pro někoho z vás námět na zamyšlení, jestli se třeba taky nepokusíte něco napsat :)