Do konce zápasu je jen chvilka, tři minuty, CSKA prohrává 3:4. O jeden gól. S tím se přece ještě dá něco dělat. Stojím na střídačce mezi hráči i s kamerou. Pedro říkal, že energie v baterce vydrží šedesát minut. Už moc té baterky nezbývá, tak nenatáčím. Šetřím na samostatné nájezdy… Jaké nájezdy, k….a? Prohráváme. Zase!

Otáčím se na Kuťase: „Vymysli něco!“

Zašklebí se a pak k lavičce před sebou pronese: „Dejte gól….“ Aaaaa, to snad vědí všichni J

Začaly ty poslední tři minuty. Pořád hrajeme v plné sestavě, pořád se nic neděje. Na ledě v obraně je Peťa se Zdenálem, útok se rozjíždí dopředu a oba beci za nimi. Útok náhle ztrácí puk a Slavík se nezadržitelně rozjíždí na Miloše, obránci nestíhají ani obrat. Zdenál z posledních sil zvládl zabránit střele, ovšem za cenu vyloučení. Libor se na střídačce rozčiluje nad chybami ve střídání beků a vysvětluje, co měli udělat jinak. Jenže je pozdě. Devadesát sekund se budeme bránit a z toho se těžko dává gól. Těžko se stahuje brankář a něco vymýšlí. Ach jo.

Naštěstí pro nás byl po dvaceti vteřinách našeho oslabení vyloučen protihráč. Takže je to zase vyrovnané. Trochu, trošičku naděje. Kuťas se domlouvá s Liborem, že vezmeme time až skončí naše oslabení. Ještě se přece pokusí něco udělat. Do konce zbývá sice jen minuta, ale  na to dát gól to může stačit. Bohužel se pořád nedaří přerušit hru. A čas letí. Každá sekunda má teď cenu zlata. V čase 44:08 je hra konečně přerušena. Bohužel pro nás tím nejnejnejnešťastnějšém způsobem – gólem v naší brance. A je to v pytli. Konec. Libor naznačuje otázku. Kuťas jen mávne rukou. Žádný time. Žadná strategie. Žádné nájezdy. Pouštím kameru.

A čas běží dál. Kuťas stahuje hráče na dvě lajny, ale spíš asi za zvyku. Při dalším přerušení jde Miloš na střídačku. To se přece nedělá, když prohráváme o dva góly. Nebo ano? Nebo je to jedno? To spíš…

Čas 44:39. Vhazování. Dívám se na led hledáčkem kamery. Mela před soupeřovou brankou. Přemýšlím, jestli z těch mých záběrů vůbec něco bude. Najednou se v hledáčku objeví černý obdélník a nápis „Battery empty“. A pak kamera vypne úplně. A pak mě probere řev a když se podívám na led svýma očima, vidím hokejky ve vzduchu a jásající CSKA. Neuvěřitelné!

Hlavou se mi honí něco o šu…ech, ale mám samozřejmě taky radost. Do konce zápasu zbývá devět sekund. Časomíra se příliš nenamáhala se zastavením hodin po gólu. Proč jenom jsme nezačali hrát trochu dřív. Proč…?

Miloš sedí na střídačce hodně zkroušeně a povídají si s Ondrou tiše o tom, jak moc je mrzí ten pátý gól. Teď teprve opravdu hodně mrzí…. Vhazování ve středním pásmu. Pořád hrajeme v šesti. Kuťas ze střídačky křičí: „Buly vyhoďte dopředu a hned všichni za pukem! Hned!“

Stalo se. Puk vletěl do soupeřova obraného pásma, kde jej zastavil obránce. Pokoušel se sice vyhodit ven, ale trefil našeho hráče, takže hra zůstala v pásmu. Kluci poslechli a nahrnuli se tam jako kobylky. A nějak.. něco.. někdo … Libor s Tondou… ale vlastně všichni J… a spadlo to tam J Čas 44:53. Časomíra se tentokrát skoro ani nepohnula. Křičíme na střídačce tak moc, že to musí být slyšet až na vedlejší ploše J Miloš se vrací do branky se šťastným výrazem ve tváři. Usmíváme se s Kuťasem a kroutíme nevěřícně hlavama. „To je neuvěřitelný, to jsou pitomci J“

Ještě není konec. Ještě zbývá sedm sekund. To je v této chvíli podle měřítek CSKA moře času. Ale ZFP je tak zdeptáno, že se nepokouší vůbec o nic. Po buly si Libor vezme puk a neškodně se s ním projede za naši branku… a rozhodčí ukončuje zápas.

Samostatné nájezdy. Pokouším se zapnout kameru, jestli třeba ještě jiskřička… marně. No co, mrzí mě to jen trochu. I když někteří spoluhráči se na mě tváří jako bych byla blonďatá. Stane se J

Pedro kolem mě běží se dvěma hokejkami v ruce. Jednu mu beru s tím, že jdeme dělat kravál a táhnu ho k mantinelu. Za chvíli už nás následuje celé CSKA.

Jedeme první. Začíná Martin a rachot děláme úctyhodný. Pokusil se o kličku do bekhendu, ale hodně podcenil sněhový led a puk mu neškodně sklouzl za branku. Miloš první chytil. Jako druhý jel kapitán. Libor krásně skóroval střelou pod víko s kterou si gólman soupeře neporadil. Miloš druhý chytil. Slavíkovi J Jako třetí je Adam. Přestřelil bránu. A rozhodnout měl poslední nájezd. Miloš třetí chytil. Skvěle. Díkybohu, už fakt nebudu muset poslouchat, že mám chodit na střídačku do deky pro případy kdyby náhodou se nedařilo, nájezdy a tak…..  Teď už mě opravdu nepřesvědčí, leda ve finále J

Obrovská radost obrovsky zasloužená! Sbíráme s Kuťasem věci a pořád jakoby nevěříme. Samozřejmě jsme šťastní, ale s otázkou, jestli tyhle infarktové stavy máme zapotřebí….. J

A co tomuto dramatu předcházelo? 11. listopadu CSKA oslavovalo historický moment, kdy velkolepým způsobem porazilo MBL na nájezdy a uzavřelo tím první část ligy. Tým namlsaný uspokojením, slávou, pochvalami a pocitem vlastní nesmrtelnosti začal věřit, že snad možná má šanci na postup do play off. I nastoupili jsme proti Kings. Jako kingové jsme se projížděli po ledě v nemastném neslaném zápase, ve třetí třetině jsme dali dva usoplené góly a s pocitem vítězství jsme usnuli. Pak jsme se s hrůzou začali probouzet ve 41. minutě a nestačili jsme se divit co s námi skuteční Kingové dělají. Během tří minut jsme prohráli špíl z 2:0 na 2:3 a nepomohla ani obvyklá kouzla jako odvolání gólmana apod.

Tři body v p..i. A to způsobem opravdu ukázkovým a hodným zamyšlení.

Nicméně CSKA se nezamyslelo příliš hluboce. O týden později jsme se potkali s Predátorama a ti se rozhodli vyzkoušet, zdali jsme si z „královské“ lekce něco odnesli. Ukázalo se, že nic moc. Dostali jsme nakládačku úplně stejným způsobem, tentokrát sice již ve druhé třetině, ale to nebylo o nic méně příšerné. Během necelých deseti minut jsme ze stavu 2:1 pro nás „dokázali otočit“ na neuvěřitelných 2:6. V poslední třetině chtěla CSKA ještě trochu zmobilizovat síly a pokusila se o zvrat, ale nestačilo to. Šest bodů v p..i.

A následující týden jsme si to samé v bledě modrém vyzkoušeli ještě s Farmou. Po druhé třetině byl stav 3.3, začínalo se znovu od začátku a CSKA opět ukázkově inkasovala tři góly během dvou minut a bylo opět vymalováno. Devět bodů v p..i.

Asi si pomyslíte, že do toho čtvrtého zápasu se CSKA poučila. Odkoukala od  předchozích soupeřů vítěznou taktiku překvapivého úderného zvratu v závěru. A to stylem, který nemá obdoby. Zatímco soupeři potřebovali naší porážce vždy nejméně několik minut, my jsme náš zápas s ZFP zvrátili za deset sekund. Samozřejmě, CSKA musí mít vždy něco extra. Ale poučila se doopravdy? Dokáže si poradit i příště? Nebo zase odejdeme s nakládačkou? A s body v p..i? Sice pochybuji, že jsme vyhráli díky tomu, že jsem pohrozila, že v případě prohry nebude žádný vánoční večírek. Ale na to, jak si povedeme dál, jsem velice zvědavá. Doufám, že až ve čtvrtek vstoupím do šatny a podívám se hráčům do očí, tak nebudu muset říct: „Ku..a, jestli to nedáte, tak nebude žádný velikonoční večírek!“……