Úvodní stránka. 
Česky In english
Přihlásit se přes: Facebook

Mistrovství ČR amatérů - divize C

Divize B      Divize C     
Divize A      Divize C     
Divize A      Divize B     
              

A kromě hokeje...

titulní obrázek

15.6.2013 od Zdenka Kölblová, 104x přečteno

… jsme dále viděli, zažili a vyváděli :)

Dalo by se říct, že jsme letos na turnaj vyjeli za exotikou do cizí země, ale Trenčín vlastně nakonec není od Brna nijak zvlášť daleko (zpáteční bezproblémová cesta trvala cca 2 hodiny). Na turnaji bylo z devíti týmů pět z Česka, na zimáku se točilo české pivo (a i mnohde jinde ve městě) a slovenštinu bylo možno zaslechnout tak nejspíš od servírek, personálu a toho věčně nasupeného rolbaře. Když si k tomu odmyslíte eura, dalo by se říct, že jsme si připadali jako doma. Přesto to ale rozhodně byl výlet za hranice všedních dnů.

 

hotel v komplexu zimního stadionu Mariana Gaborika

 

Počátky osídlení oblasti Trenčína sahají až do 11. století a patří tak k nejstarším městům na Slovensku, dnes má téměř 60 tisíc obyvatel a je okresním městem a významným hospodářským, kulturním i sportovním centrem, uvádí turistický průvodce.

Zřejmě hlavně kvůli tomu poslednímu bodu jsou zimní stadiony v Trenčíně dva a náš turnaj se konal v krásném novém moderním komplexu Mariana Gáboríka. Kromě ledové plochy (bez tribuny, stadion je určen hlavně pro tréninkové účely) s rozlehlým zázemím šaten je zde umístěna tělocvična, fitcentrum, masážní a relaxační salon, restaurace s výhledem na led, penzion a v bezprostředním sousedství tříhvězdičkový hotel.

Šatnu jsme dostali společnou Krokodýli i CSKA, ale rozhodně mohla být pro dva týmy trochu větší (i když nám tvrdili, že máme největší šatnu na zimáku, tak třicet hráčských a tři brankářské výstroje, lednice s pivem a další rekvizity se tam nějak letos nemohly vejít). Naštěstí jsme téměř pokaždé byli v šatně pouze jeden tým a nebo jsme se vystřídali ve dveřích, jak jsme jedni šli na zápas a druzí se z něj vraceli, takže se to dalo vydržet. CSKA tělocvičnu neobjevila (ani se o to nesnažila), ale podle interních informací Krokodýli tam na fotbálek před zápasama chodili. Fitness centrum nenavštívil fyzicky asi nikdo, nicméně cvičební sál byl umístěn v prvním patře a směrem na ledovou plochu byla pouze skleněná stěna, tudíž bylo do posilovny dobře vidět. Zejména v sobotních dopoledních hodinách fitness oplývalo aktivitou a někteří hráči nevěděli, zda se mají věnovat hokejovému zápasu nebo raději pozorování cvičících (převážně mladých pohledných slovenských žen). Celkem štěstí, že nikdo nepřišel k úrazu.

 

brněnská šatna

 

Další zajímavou součástí prvního patra objektu stadionu byla restaurace rovněž se skleněnou stěnou směrem na led. Jak již jsem zmínila dříve, točili tam české pivo a kuchyně byla ucházející. Vyzkoušeli jsme místní halušky a nebo maďarský guláš (který byl opravdu hodný svého jména a potřeboval hodně zapít), ale pro potřeby turnaje a jeho hostů měli přes celý víkend meníčka s tradičními mezinárodními jídly (po rozluštění a hlavně přeložení jídelního lístku, občas jsme se celkem bavili, například u záhady jménem „cvikla“ z čehož se vyklubala červená řepa).

Ubytování jsme se nejprve pokoušeli řešit částečně na vlastní pěst, ale nakonec jsme všichni zůstali v hotelu na zimním stadioně a nikdo toho rozhodnutí uričtě nelitoval. Pokoje byly pěkné, čisté a vzdušné s vlatním sociálním zařízením a koupelnou a televizí s asi třiceti programy (na prvním kanále byl sice naladěn místní nábožeský program, ale to se v této zemi asi dalo čekat). Asi největším bonusem bydlení byla bufetová snídaně v ceně, která se podávala přímo na patře s našimi pokoji a měla na výběr od cereálií s jogurtem až po párky a sázená vejce. Odpadlo tak shánění ranního jídla pro všechny zmožené noční ptáky a přísun hodnotné energie do alkoholem vysílených žaludků přišel mnohým opravdu vhod.

 

pohled z okna hotelu v neděli brzo brzo brzo ráno

 

Trenčínský turnaj byl letos třetím v pořadí turnajů MČRA divize A a sešlo se na něm celkem 9 týmů. Hrací systém byl popsán dříve, vracet se k němu není třeba. Jen podotknu, že Krokodýli se letos s CSKA na ledě vůbec nepotkali. Jak už to na turnajích bývá, našlo se zde několik slabších a několik silnějších družstev, celkem vzato si ale všichni pěkně zahráli a hokej jako takový jsme si dost uživali (ostatně jako všechno). Jedinou trochu slabou stránkou byla úprava ledu pouze po každých dvou zápasech a hra na sněhu nebyla úplně nejpříjemnější, ale v těchto utkáních měli oba soupeři podmínky stejné a nezbylo, než se s touto skutečností smířit. Úsměvným momentem bylo setkání našeho rolbaře Libora s místní obsluhou ledové plochy, oba si vyměnili zkušenosti a názory na tvorbu ledu a nyní již některé vychytané triky z brněnských hal určitě používají i v Trenčíně :)

 

noční Trenčín

 

Dominantou města je Trenčínský hrad, který se tyčí na skále nad širokým okolím a v noci je kvalitně osvětlen, což poskytovalo poměrně jistý orientační bod při nočních cestách na zimák. Město v noci žije bohatým společenským životem, najdete zde spoustu kaváren, diskoték a striptýzových klubů (a ani se u toho hlednání nemusíte nějak moc snažit). Narazili jsme dokonce na osamělého DJ, který si svoje nádobíčko rozbalil přímo pod širým nebem na jednom náměstí hned vedle židovské synagogy. „Hudbu“ pouštěl tak hlasitě, že musela být slyšet až v Tatrách a kolem něj se několik diváků pohupovalo do rytmu téměř v trasnu. Ale proti gustu...

Najít v sobotu v deset večer ve městě restauraci s jídlem se ale ukázalo jako docela problematické, nakonec jsme ale vytrvali a měli jsme úspěch. Byla to ale opět klasicky česká plzeňská restaurace pouze se slovenskou obsluhou a samozřejmě tím směšně psaným jídleníčkem. Gastronomický zážitek ale stál za to a podle vyprávění dalších účastníků výpravy, kteří jedli jinde, to bylo vesměs podobné.

 

účastníci zájezdu

 

Jak je z těchto útržkovitých vzpomínek patrné, viděli jsme a zažili opravdu hodně. A co jsme vyváděli? Nic. Byli jsme slušná výprava, jejíž všichni úžastníci se sporádaně vrátili v neděli domů:) A pokud jste snad někde narazili na nějaké speciální fotografie či videa, vězte, že to všechno byly naaranžované dokumenty s výbornými hereckými výkony. Krátký film s pracovním názvem „Cesta z diskotéky za ranního světla“ by si dokonce zasloužil nominaci v kategorii dokumentů a jeho aktéři za svoje bravurní představení nějaké hodnotné herecké ocenění :)

 

Závěrem zbývá říct, že se nám v Trenčíně moc líbilo a odnášíme si spoustu nejen hokejových zážitků. Symbióza týmů Krokodýlů a CSKA na takovéto akci se již podruhé ukázala jako vyhovující a jistě budeme minimálně přemýšlet nad další výpravou příští jaro. Rozhodnutí zatím ještě zřejmě nepadlo, ale jistě bychom byli všichni naklonění k tomu podívat se do Trenčína znovu. I když kdo ví, třeba někdo vymyslí něco ještě exotičtějšího :)