Vánoce jsou dávno za námi, na kalendáři se přehoupl letopočet, zima je v plném proudu (ano, skutečně v sobotu sněžilo) a i když stále volného času není nazbyt, máme tu přece jen další článek.
Tento víkend se všechny tři zápasy odehrály v Brně, padlo při nich dohromady 32 branek (což není málo, ale vzhledem k dřívějším víkendům rozhodně ne rekord) a i když výsledky vypadají poměrně přesvědčivě, oba sobotní špíly byly slušné bitvy.

Skutečnou hokejovou lahůdkou byl zápas Toyoty s Ivančicemi. Ivančičtí profíci si s přehledem hráli svůj pohledný a účinný hokej a možná nečekali, že budou mít s Toyotou tolik práce. Červenobílých se totiž na hráčské lavici sešlo pouze sedm a to bylo celé tajemství neúspěchu. Ale přesto, že Toyotě chyběla většina klíčových hráčů, dokázali předvádět nebývalý odpor. S velkou oporou samotného Radima, který pochytal několik velmi nebezpečných věcí, se v poli drželi celé dvě třetiny a diváci nad tou podívanou více než pochvalně mručeli.
V poslední třetině došlo k tomu, co jsme ovšem očekávali mnohem dříve. Toyotě došly síly a tým z Ivančic nekompromisně převzal vládu nad ledem i utkáním, které nakonec skončilo 6:1 pro Ivančice. Za Toyotu se trefil jedinkrát Cvetko Konstantinovsky, za soupeře Aleš Horák, Pavel Pokorný, Lukáš Černý, Karel Brunclík a Martin Kališ.
Ještě jednu poznámku k tomuto zápasu mám a je to věc, která nebývá v kontaktním sportu až tak obvyklá. Hrálo se v neuvěřitelně gentlemanském duchu, oba týmy skutečně poměřovaly pouze svoje síly a hokejové schopnosti a trestné lavice, až na malou drobnost s vyhozením puku mimo led, zely celou dobu prázdnotou. Velmi příjemná a osvěžující podívaná :)

Druhý zápas oné zimně zasněžené soboty patřil JB Stavební a Crocodiles. A začal vskutku pekelně. První dvě střely, které šly na branku JBS z hokejek Jardy Styblíka a Pavla Maksy, v ní také skončily a to ještě neuběhla ani první minuta hry. V osmé přidával Dan Jedlička na 3:0 a vypadalo, že je vymalováno. Jenže! JBS se nějakým zázrakem zmátožila a začala hrát hokej, na který si u nich začínáme zvykat. Do konce první třetniny bylo vyrovnáno a po několika dalších brankách na konci druhé také (5:5). JB Stavební se papírově silnějšího soupeře držela statečně, utkání bylo hezky vyrovnané, gólmani se předváděli v dobrém světle, na ledě se toho dělo mnoho a čas příjemně ubíhal.
Stejně jako v předchozím špíle, v poslední třetině přišel zlom. Ale zatímco Ivančicím nad unavenou Toyotou stačilo držet tempo, Krokodýli museli "přepnout do bojové rychlosti", jak píše jeden český populární autor knih pro nenáročné čtenáře. Ale povedlo se a závěr zápasu patřil jim, utkání skončilo 9:6. Na dalších gólech se podíleli Lukáš Langer, Stanislav Zechmeister, Milan Procházka a Renda Ličartovský. Za JBS se trefili Antonín Bednář, Dalibor Kantor, Robert Crha a Mikuláš a Kryštof Hrubešovi.

V neděli zmizela většina sněhu i dvoutřetinové kouzlo a zápas Židenic a Dražovic byl docela obyčejný. Skončil převýšením 9:1, favorizovaným Dražovicím se dařilo na co sáhli, Raubířům se naopak nedařilo téměř nic, ani Marek Tersch nebyl v takové pohodě, jak obvykle bývá. Dražovičtí si piánko dobruslili pro tři body a Židenice pro tentokrát rychle zapomenou.

Do dalšího rozhovoru jsem tentokrát ulovila dlouholetou záštitu branky JB Stavební Michala Miloše.

Jak jsi se dostal k chytání a jak dlouho se hokeji věnuješ? Máš za sebou nějakou závodní minulost, nebo skutečně patříš mezi k menšině ryze amatérských brankářů v BALLH?
Michal Miloš: „V chytání jsem ryze amatérský golman. K chytání jsem se dostal asi před 15lety, kdy kamarád trénoval na Rondu a dal mi možnost zachytat si v gólmanské výstroji. :) A to neměl dělat, už sem ji nechtěl vrátit. Do 17ti let jsem hrál hokej a fotbal. Bohužel přišlo zranění na hokeji, ještě na stadioně za Lužánkami. Toto zranění mi na několik let znemožnilo sportovat a hlavně hrát hokej jako hráč. Proto jsem byl rád za možnost zkusit to jako golman a dostat se znovu na led.“

Jaký je tvůj brankářský nebo sportovní vzor?
M.M.: „Nevím, jestli vzor, ale obdivoval jsem Dominika Haška. Měl svůj styl a nic nehodlal měnit :) Kdo ještě zaslouží můj obdiv, je rozhodčí Pepa (Doležel). Podle mě patří mezi nejlepší rozhodčí v naši soutěži a za to mu patří velký dík.“

Vyzkoušel jsi i nějakou jinou soutěž než BALLH, máš nějaké srovnání? Který soupeř je tvým oblíbeným a ze kterého nemáš nejlepší pocity?
M.M.: „Jako asi každý brankář BALLH chytám v dalších 3 soutěžích, ale BALLH je pro mě prioritou. Podle mě patří mezi nejlepší amatérské soutěže v Brně a okolí. Nejlepší zápasy jsou proti Dražovicím a Toyotě. U těchto zápasů si golman určitě dobře zachytá a připíše hodně zákroků. Nevím čím to je, ale v této sezóně mi to nejvíc nejde proti Crocodilům. Dostávám hodně levných branek, viz poslední zápas.“

JB Stavební patří ke služebně nejstarším týmům soutěže a prošla za ty roky řadou změn. Nelze si nevšimnout, že jste nedávno omladili soupisku, určitě to nebyla náhoda. Jaká je současná vize a nejbližší plány do budoucna?
M.M.: „Jsem rád, že tato soutěž pokračuje a doufám, že bude pokračovat v další sezóně. Na začátku tohoto ročníku, kdy zasedalo vedení týmů, jsem dostal povolení nasadit 3 juniory (a za to jim děkuji). To byl náš plán pro tento rok, který zatím funguje. Protože vize byla, jako pro každý rok, udržet se, vyhrát baráž a nesestoupit. :) K tomu se povedlo sehnat dva mladé hráče z Běloruska, kteří dobře zapadnou do našeho týmu.“

JBS nikdy nepatřila k hvězdám soutěže, naopak roky je považována za outsidera. Jak se s těmi nepříznivými výsledky vyrovnáváte a co vás žene dál a dál do dalších zápasů, potažmo sezón?
M.M.: „To je hlavní příčinou, proč se musí něco změnit. Bylo těžké někoho přemluvit na zápas, když jsme dostali doslova naloženo. Hráč přišel jednou a už na další zápas nechtěl. Letos se nám většinou daří tu hlavní kostru týmu udržet a když se opravdu sejdeme, dokážeme potrápit každého. Vím, že ani soupeře nebaví hrát s takovým týmem, který dostává hodně branek a od začátku je jasný průběh zápasu. Tento rok to nestihneme, čeká nás baráž, ale příští rok chceme potrápit soupeře a snad se i probojovat do play off.“

Zpátky k tobě osobně - co považuješ za svůj největší brankářský úspěch? Máš nějaký zápas, na který nikdy nezapomeneš?
M.M.: „Nějaké medaile a vyhrané turnaje, které jsou z jiných soutěží. Ale můj největší zážitek je, když si můžu zahrát se svým synem Mariánem v jednom týmu. To je hlavní důvod, proč jsem převzal od Radka organizaci našeho týmu a těším se na každý společný zápas, který si moc užívám. Abych nezapomněl, nejsem to jen já, i David Hrubeš hraje se svými dvěma syny.“

Díky a chceš ještě něco dodat?
M.M.: „Chtěl bych všem, kdo se starají o tuto soutěž, poděkovat za dobře odvedenou práci.“

Na závěr dnes ještě ne úplně nová informace a většina z vás už si stihla všimnout, ale dřívější příležitost nebyla... Dražovičtí si k vánocům nadělili nové dresy a takhle jim to sluší: