Na začátku bych chtěla říct, že se dnes nehodlám nijak moc rozepisovat, i když tato událost by si to zasloužila mnohem více než naše slavná bitva v Boskovicích :) Viděla jsem na vlastní oči jen jeden zápas a stál za to, ale zbytek turnaje znám jen z vyprávění, takže nebude moc o čem psát. Ale člověk míní… no tak uvidíme :)

Začnu naší tentokrát trochu zvláštní sestavou. Měli jsme kapku problémy poskládat alespoň deset lidí, všichni někam museli (mnozí pít, jak je již u nás zvykem) a zbytku se možná i nechtělo. Postavili jsme údernou pětku ve složení Pedro, John, Martin Kosík, Radek Sedláček a jeho kolega z kuřimského týmu Tomáš Leicher a druhou podpůrnou pětku Adama, Davida, mého kolegu z Iceshopu Vláďu Kozárka, Libora a Petra Palána. V druhé půlce turnaje se přidal ještě Kuťas. Jo a gólman Miloš. Hráči mi nakázali, že v zájmu udržení jejich dobrých partnerských vztahů nemám psát o těch masérkách a oblékacích a svlékacích asistentkách v šatně, takže už se o nich více nezmíním :)

Ráno bylo jako obvykle krušné, Radek s Tomášem zaspali, John s Martinem zabloudili v dopravní zácpě, Adam věrný své pověsti sotva stál na nohou a Libor věrný svému zvyku na sebe nechal hodně dlouho čekat. Dvacet minut před začátkem špílu byli v šatně čtyři hráči a já jsem opět zuřivě proklínala osud za to, že mi postavil do cesty tuhle příšernou bandu.

Nakonec se nám přece jen podařilo nastoupit na led v počtu 10 + 1, odevzdala jsem soupisku a odjela vytvářet hodnoty do Iceshopu. Hráčům jsem nakázala, aby mi poslali výsledek, což se nestalo :) a požádala jsem se, aby se neožrali než se vrátím, což se naštěstí taky nestalo :)

Jako první nám los určil ZFP, které jsme sice v lize porazili, ale rozhodně se nedal očekávat lehký zápas. Byli na tom sice ještě trochu hůř než my, jejich hráči měli větší potíže se sejít v odpovídajícím počtu a stavu a v jejich brance se představil válečný dopisovatel BHHL Dalibor, ale to opravdu neznamenalo žádné výhody, protože ti kluci dokážou i z mála udělat hodně. Když jsem potom později volala Milošovi jak to dopadlo, oznámil mi, že to byla remíza. Pomyslela jsem, si, že je to dobré, vlastně víc než dobré, něco o tom, že bod se bude určitě hodit a jak jsou kluci šikovní. Moje radost ale trvala jen pár sekund než mi začal vysvětlovat, že tou remízou myslí to, že první polovinu jsme vyhráli my (1:0) a tu druhou zase ZFP (5:0). Teď jsem si pomyslela něco o šulinech a o tom, že jsme tam zase neměli ani lézt a ani se mi na ten zimák zpátky nechtělo.

Nicméně vrátila jsem se tam a v šatně z hráčů teprve velmi pomalu začalo padat, co se vlatně v tom prvním špílu přihodilo. Zkrátím to, všechny góly dostala naše podpůrná pětka, což se nedalo čekat, hráči uhráli ušmatlaný a líný zápas, což se dalo čekat, Miloš dostal těch pět gólů z celkem deseti střel, což je dost hrozné a náš jediný gól dával sotva koukající Adam, což nejen mě lehce překvapilo :)

Jako druhý tým na nás čekala Kometa Fans, kteří ve svém prvním zápase porazili právě ZFP 2:0 a papírově měli vyhrát. Ale jak už je nepěkným zvykem CSKA překvapovat všelijakými způsoby, stalo se i tentokrát. Zápas to byl rychlý, zajímavý a koukatelný :) Všichni se snažili a hráli co mohli, navzájem si pomáhali a tým se jako celek představil na výbornou. Za tenhle špíl jsme se rozhodně nemuseli stydět a jsem ráda, že jsem právě tohle dnes viděla. Vyhráli jsme 3:1, zaslouženě.

V pozvánkách na turnaj jsem hráčům psala, že si kromě dresů a štulpen mají s sebou vzít i krigl. U Kuťase v trenérské šatně jsme měli schované štěňátko plzně dvanáctky a původně jsme měli v úmyslu ho na turnaji zdolat. Miloš navrhoval narazit hned ráno, já s Kuťasem jsme rozhodli, že až po obědě. Po zápase s Kometou jsme šli na oběd a tak nějak jsme povídali, koukali na hokej a posedávali a nakonec se na bečičku nedostalo, což si myslím, že nebylo úplně na škodu :) Ještě nás čekal jeden špíl s Farmáři, kteří se tvářili docela hokejově a pár piv v hlavě a hlavně v nohách by nám moc neprospělo a hlavně naděje na postup ze skupiny pořád byla.

Jak jsem již řekla, přidal se Kuťas, nahradil v obraně Peťu Palána, který šel do úderného útoku. Opět jsem předala instrukce, tentokrát přesnější (kdo mi má po zápase poslat smsku :)) o pití jsem už pomlčela a odjela jsem na zápas s Buldočkama (hrály jsme na Úvoze brněnské derby s Technikou a pokud to někoho zajímá, zvítězily jsme 5:2). Bylo mi jasné, že ať zápas s Farmou dopadne jakkoliv (k postupu do finále jsme museli vyhrát), já už turnaj neuvidím ani chvilku a musím říct, že se mi pryč vůbec nechtělo. Ten špíl komentovat nebudu. Neviděla jsem to a ani jsem se pořádně nic nedozvěděla. Prý to bylo pěkné, měli jsme výbornou obranu, Miloš zachytal a útočníci proměňovali. Víc nevím :) Smska o vítězství 4:2 mě stihla ještě před začátkem mého zápasu a měla jsem opravdu radost a strašně moc jsem to klukům přála. Jen mě napadlo, že teď možná načnou tu bečku, aby se stihla vypít, a nedopadne to dobře. Ačkoliv… byli jsme v šatně s naším finálovým soupeřem Predátorama, možná si to kluci mohli vyříkat v šatně u piva a nemuseli se už namáhat na led…

Štěňátko přežilo. Šli na led. Libor chyběl, ale ani to by zřejmě na výsledku nic nezměnilo. Predátoři byli se svými ligovými a zámořskými posilami jasnými favority už od rána a mezi týmy byl rozdíl třídy. Prohráli jsme ve finále 5:0, ale přesto nikdo nešel domů se svěšenou hlavou. Jen unavení a šťastní :)

Možná někdo bude náš úspěch zlehčovat, třeba tím, že jsme měli snadnější skupinu. Ano měli. Nebo tím, že jsme měli v týmu bývalé hráče juniorky Komety a juniorky Frýdku Místku. Ano, měli. A nebo tím, že se nad námi dnes smiloval hokejový bůh. I to je pravda, smiloval se, minimálně nad Adamem, který přes svůj handicap odehrál výtečný turnaj (byl společně s Vláďou Kozárkem vyhlášen nejlepším střelcem CSKA, prvenství mezi obránci patří Kuťasovi a nejlepší gólman… no hádejte :))

Ale ani tyto zdánlivé výhody nijak nezlehčují výkon týmu. I „slabší“ hráči dokázali skvěle zahrát a přidat pár gólů, všichni si navzájem pomáhali, perfektně se doplňovali a odvedli fantastickou práci odměněnou stříbrem :) Ovšem to nejcennější, co si z tohoto turnaje CSKA odnáší nejsou ty placičky na krk a pohár, ale krásný hokejový zážitek na který se bude ještě dlouho vzpomínat.

Děkujeme posilám zvenčí Vláďovi a Tomášovi a doufám, že se jim s námi líbilo a že to snad nebylo naposledy, co jsme se setkali v jedné barvě dresu :)

No a co to štěňátko? Je to vlastně takový putovní sirotek, získali jsme ho jako dárek od někoho, kdo ho dostal také jako dárek a nestihl ho vypít, přežilo i oslavu ukončení iceshopáckých podzimních bruslařských kurzů a přežilo i Christmas Cup :) Když je tak odolné, možná by stálo za to dát mu jméno a nechat si ho napořád, podobně jako vítězné dresy se neperou, tak vítězná štěňata se nevypíjejí :) A dát si ho snad někdy na žal… doufám, že to nebude hned 7.ledna, kdy hrajeme další ligový zápas! Každopádně bych do kroniky zapsala pro dnešek zlatým písmem kromě slavného druhého místa na turnaji ještě jednu opravdu historickou událost – po akci CSKA zůstal nevypitý chlast !!!!! :)